Pasení - jelikož entlebušský salašnický pes byl v minulosti používán ke hnaní dobytka, zajímalo mne, zda stále koluje v krvi zástupců tohoto plemene krev honáka. Zároveň mi však (i přes nespočet let práce se psy) zcela chybí jakékoli povědomí o pasení se psem, přestože doma máme spoustu hospodářských zvířat. Nemívám daleko od prvotní myšlenky k její realizaci, a tak jsem si našla seminář pasení se psy (a tímto děkuji za trpělivost paní Rájové z farmy Dajavera v Heřmanově Městci a několikrát jsme s Harrym vyrazili mezi ovečky. Nikdy bych neřekla, jak obtížné je se pohybovat v čele stáda, jak lehce se lze válet mezi ovcemi, když vám podrazí nohy :-) Harry žádné z mých starostí neřešil a po několika úvodních kolečkách nadšeně naháněl ovce ke mně a v závěru složil zkoušku ZVOP. Mám v plánu s Harrym s pasením pokračovat, alespoň v rámci letních táborů.

Obrany - s Harrym se věnuji výcviku obran ze zcela prostého důvodu. Mým cílem je umožnit pejskovi poznat, že lidé nepředstavují žádnou hrozbu a že i hrozivě vyhlížející figurant je ten nejlepší parťák na hru, kterou obrana bezesporu je. Zda tréninky vyústí v nějaké všestranné zkoušky, to teprve ukáže čas. Harry trénuje sebevědomí jednak na našem cvičišti ve Strmilově , vyjeli jsme si také na výcvikový víkend s J. Kubcem a o několik měsíců později i s R. Valíčkem.